Onemocnění obličeje, čelistních kostí a dutiny ústní jsou pro svou nápadnost a funkční význam v historii i dnes v popředí zájmu lékařů. Orální a maxilofaciální chirurgie je již přes 100 let chirurgickým oborem, který se komplexně věnuje léčbě onemocnění této exponované oblasti.
Operace v orální a maxilofaciální oblasti se staly i historickými milníky na cestě chirurgie.
První dohledatelnou zmínkou z historie chirurgie jako takové je patrně nález dolní čelisti se dvěma otvory pod kořeny první stoličky, datované přibližně do roku 2750 př. n. l. z období starého Egypta, který ukazuje na cílenou drenáž zubního abscesu.
V pátém století před Kristem používá Sushruta k rekonstrukci ztrátových poranění špičky nosu tvářový lalok a jeho žák vynalézá rekonstrukci čelním „indickým“ lalokem. Chirurgové nebyli dříve považováni za lékaře a chirurgické výkony prováděli řemeslné profese jako lazebníci, holiči a ranhojiči. Počínaje 16. stoletím se v Evropě prvními chirurgy se stávali ranhojiči z válek a jednalo se zejména o amputační výkony.
Od poloviny 19. století dochází v chirurgii k zásadním změnám. Zavádí se metody asepse, T.G. Morton, Clarke a Pope poprvé provádí celkovou anestesii éterem, aby bezbolestně extrahovali zub a G.Q. Colton a zubní lékař Horace Wells podávají poprvé inhalačně Oxid dusný k navození celkové anestesie opět za účelem extrakce zubu. Ve 20. století chirurgii zásadně ovlivňuje vynález antibiotik.
Počátky orální a maxilofaciální chirurgie v ČR jsou úzce spjaty se vznikem oboru zubní lékařství, které se začalo vyvíjet na počátku 19. století v rámci obecné chirurgie. Na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě byly v roce 1828 zavedeny speciální přednášky ze zubního lékařství. Od roku 1892 bylo založeno c. a k. zubní ambulatorium, na tehdy jediném českém zubolékařském učilišti se přednášelo zubní lékařství v českém jazyce. Významnými osobnostmi tohoto období byli prof. dr. František Nessel, doc. dr. Moric Baštýř a prof. dr. Eduard Nessel.
První specializované oddělení pro léčbu zlomenin čelistní vzniklo za 1. světové války v Praze a vedl je chirurg prof. MUDr. Josef Znojemský. S ním spolupracoval zubní lékař prof. MUDr. Jan Jesenský, pozdější přednosta kliniky nemocí zubních, ústních a čelistních v Praze.
V rozmezí let 1920-1921 byla založena první česká zubní klinika, která měla i chirurgické oddělení s lůžky pro nemocné, které bylo prvním oddělením tohoto druhu u nás. Až do roku 1938 její oficiální název zněl ,,Zubní klinika Karlovy university“ a prvním přednostou byl prof. MUDr. Jan Jesenský. Vedením Stomatochirurgie, ambulantní i lůžkové části kliniky, byl pověřen prof. MUDr. František Kostečka. Klinika se stala kolébkou české stomatochirurgie (dřívější název pro orální a maxilofaciální chirurgii). V roce 1938 byl název kliniky změněn na ,,Kliniku nemocí zubních, ústních a čelistních“. Po 2. světové válce se opět název pražské stomatologické kliniky změnil na ,,I. klinika nemocí zubních a čelistních“ a vedl ji prof. MUDr. František Kostečka, a to od roku 1945 až do své smrti v roce 1951. Roku 1930 bylo Bartošem zřízeno stomatologické lůžkové oddělení ve Zlíně a roku 1943 Klimešem v Brně., dále následovala oddělení v Jihlavě v roce 1946 (prim. Dr. Novák) a v témže roce založena stomatologická klinika v Hradci Králové, v roce 1947 v Ostravě (prim. Dr. Šáda), v r. 1948 v Českých Budějovicích (prof. Dr. Švejda).
Po 2. světové válce nastal další rozvoj československé ústní, čelistní a obličejové chirurgie. Prof. MUDr. František Burian zakládá v Československu obor plastické chirurgie a zavádí komplexní léčbu rozštěpů s důrazem na víceoborovou spolupráci, kde jedním z členů týmu je i orální a maxilofaciální chirurg.
V roce 1967 byla v rámci Stomatologické společnosti ČsLS JEP zřízena Stomatochirurgická komise. O 4 roky později v roce 1971, změnila stomatochirurgická komise svůj název na Komise ústní, čelistní a obličejové chirurgie a funkci jejího předsedy zastával prof. MUDr. Jaroslav Toman, DrSc.
V roce 1990 se obor organizačně osamostatnil a vznikla Česká společnost maxilofaciální chirurgie. V jejím čele stanul prof. MUDr. Josef Bilder, CSc. V současnosti je předsedou společnosti prof. MUDr. et MUDr. René Foltán, Ph.D. FEBOMFS.
Zatímco v druhé polovině 20. století se počet lůžkových oddělení rozhojňoval až na úroveň okresních nemocnic, od let 90. pozorujeme opět spíše centralizaci péče na úroveň krajskou spolu s rozvojem ambulantního sektoru. Orální a maxilofaciální chirurgie si i po 100 letech své existence v ČR drží pozici vysoce specializovaného oboru a integruje aktuální postupy v oblastech obličejové funkce a estetiky, rekonstrukčních technik pomocí volných laloků, spánkové chirurgie, augmentačních a osteosyntetických materiálů, 3D rekonstrukčních technik, tkáňového inženýrství, kloubních náhrad, zubních implantátů, miniinvazivních operačních postupů jako jsou endoskopicky a mikroskopicky asistované výkony a piezzochirurgie. Orální a maxilofaciální chirurg je nezbytným specialistou v onkologických a traumatologických centrech vysoce specializované péče.
Informace čerpány přepracovány a zkráceny z článku prof. Mazánka: Historie a současnost české orální a maxilofaciální chirurgie
Historie specializačního vzdělávání
Specializaci v orální a maxilofaciální chirurgie mohou tradičně získat jak zubní, tak všeobecní lékaři. Způsoby vzdělávání a názvy oboru se v minulosti měnily, ale náplň oboru zůstávala v zásadě zachována. Rozvíjela se spolu s objevy a novinkami v medicíně. Stejně tak lůžková péče v orální a maxilofaciální chirurgii je tradičně provozována buď na samostatných odděleních ústní, čelistní a obličejové chirurgie, nebo na odděleních maxilofaciální chirurgie stomatologických klinik.
Pro původně stomatologický směr existovaly nejprve nástavbové nebo druhé atestace ze „stomatochirurgie“, poté pod názvem „ústní čelistní a obličejová chirurgie“, poté „stomatochirurgie a maxilofaciální chirurgie“, až do dnešního stavu, kdy je „orální a maxilofaciální chirurgie“ základním specializačním oborem po studiu zubního lékařství. Pro absolventy všeobecného směru s první atestací z chirurgie se jednalo o nástavbovou atestaci ze „stomatochirurgie“, poté „ústní čelistní a obličejová chirurgie“, poté „maxilofaciální chirurgie“, až do dnešního stavu, kdy je „maxilofaciální chirurgie“ základním specializačním oborem s vlastním maxilofaciálněchirurgickým kmenem po studiu všeobecného lékařství.
