Historie

Orální a maxilofaciální chirurgie patří mezi chirurgické obory a velkým dílem je součástí její historie.

Historie chirurgie jako takové začíná patrně v období starého Egypta, odkud nález dolní čelisti se dvěma otvory pod kořeny první stoličky, datované přibližně do roku 2750 př. n. l., ukazuje na cílenou drenáž zubního abscesu. Chirurgové nebyli dříve považováni za lékaře a chirurgické výkony prováděli řemeslné profese jako lazebníci, holiči a ranhojiči. Počínaje 16. stoletím se prvními opravdovými chirurgy se stávali ranhojiči z válek a jednalo se zejména o amputační výkony. Od poloviny 19. století dochází v chirurgii k zásadním změnám. Zavádí se metody asepse, Clarke a Pope poprvé provádí celkovou anestesii éterem, aby bezbolestně extrahovali zub a zubní lékař Horace Wells podává poprvé inhalačně Oxid dusný k navození celkové anestesie opět za účelem extrakce zubu. Ve 20. století chirurgii zásadně ovlivňuje vynález antibiotik.

Stejně jako jiné speciální chirurgické obory se orální a maxilofaciální chirurgie odštěpila od „velké“ chirurgie, v Československu na začátku 20. století. Vyvíjela se ze dvou základů – chirurgického a zubolékařského pod dřívějším názvem „Stomatochirurgie“ a dosud tyto disciplíny spojuje. Její náplň viz zde: http://mfch.cz/definice-oboru/

První specializované oddělení pro léčbu zlomenin čelistní vzniklo za 1. světové války v Praze a vedl je chirurg Znojemský. S ním spolupracoval zubní lékař Jasenský, pozdější přednosta kliniky nemocí zubních, ústních a čelistních v Praze. Roku 1922 zřídil Jasenský při své klinice malé lůžkové oddělení, které bylo prvním oddělením tohoto druhu u nás. Roku 1930 bylo Bartošem zřízeno stomatologické lůžkové oddělení ve Zlíně a roku 1943 Klimešem v Brně. Po 2. světové válce nastal další rozvoj československé stomatochirurgie. Zatímco v druhé polovině 20. století se počet lůžkových oddělení rozhojňoval až na úroveň okresních nemocnic, od let 90. pozorujeme opět spíše centralizaci péče na úroveň krajskou spolu s rozvojem ambulantního sektoru.

Specializaci v orální a maxilofaciální chirurgii mohou tradičně získat jak zubní, tak všeobecní lékaři. Způsoby vzdělávání a názvy oboru se v minulosti měnily, ale náplň oboru zůstávala zachována. Stejně tak lůžková péče v orální a maxilofaciální chirurgii je tradičně provozována buď na samostatných odděleních ústní, čelistní a obličejové chirurgie, nebo na odděleních maxilofaciální chirurgie stomatologických klinik.

Pro původně stomatologický směr existovaly nejprve nástavbové nebo druhé atestace ze „stomatochirurgie“, poté pod názvem „ústní čelistní a obličejová chirurgie“, poté „stomatochirurgie a maxilofaciální chirurgie“, až do dnešního stavu, kdy je „orální a maxilofaciální chirurgie“ základním specializačním oborem po studiu zubního lékařství. Pro absolventy všeobecného směru s první atestací z chirurgie se jednalo o nástavbovou atestaci ze „stomatochirurgie“, poté „ústní čelistní a obličejová chirurgie“, poté „maxilofaciální chirurgie“, až do dnešního stavu, kdy je „maxilofaciální chirurgie“ základním specializačním oborem s vlastním maxilofaciálněchirurgickým kmenem po studiu všeobecného lékařství.

K již takto komplikovaným změnám názvu přispěla ještě Česká stomatologická komora vydáváním osvědčení o celoživotním vzdělávání zubního lékaře ve stomatochirurgii: „Praktický zubní lékař – Stomatochirurg„. Zubní lékař vydáním tohoto osvědčení nezískává specializovanou odbornou způsobilost v orální a maxilofaciální chirurgii.

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta – Příručka pro personální agendu a odměňování zaměstnanců (mpsv.cz)